Před sebou vidíte několik dokumentů popisujících historii firmy. V tomto roce 2025 slavíme 150 let od založení podniku roku 1875 .
První obrázek je z 1. republiky promítal se v kině, jako reklama namísto týdeníku ten tenkrát ještě nebyl.
Pod obrázky lze najít stránku Poděbradských osudů, kde si můžete přečíst o Ing. Miroslavu Petzoldovi, který svůj pozdní profesní život od 55 let do smrti v nedožitých 89 let zasvětil provozu uhelných skladů, dále v textu U.S.
foto dvora směrem ke sklárně založené r. 1886 tedy až rok po nás, nalevo dráha, převažuje prodej stavebního a truhlářského dříví dále pak uhlí a stavebního materiálu
v té době se na Riegrově náměstí ještě chodilo po prknech namísto dlážděných chodníků , směr Fugnerovy ulice k starému nádraží to byla naprostá periferie Poděbrad za tratí dnes Žižkov byla pole
ocenění Města Poděbrad z r. 2021 za zachovaní rodinné firmy
foceno z dvora směre k domu 286/58 , vpravo dole koleje původní vlečky
promítáno v kině za 1. republiky místo týdeníku před filmem,
rčení Miroslava Petzolda (1906–1981): neprodáš ani zlaté hodinky zadarmo, když o tom nikdo nebude vědět, proto reklama
promítáno v kině za 1. republiky místo týdeníku,
telefon zde 59 nyní 325 61 22 59
promítáno v kině za 1 republiky místo týdeníku
ukázka reklamních prospektů 1. republika
rekonstrukce restaurace Fügnerova 253 po jejím zakoupení, dnes hudební klub Boss Bar
foceno zezadu z dvora Uhelných skladů;
v levém spodním rohu dobová pumpa studny
restaurace z r. 1882 zakoupena rodinou za dva domy postavené na Žižkově
foceno z dvora U.S. nalevo kuželna, nahoře vzadu Fügnerova ulice
napravo hostinec č.p. 253 ( skoro jako u Pinkasů v Praze:)) pak přišli komunisti a položili panely namísto trávy, stromy popílit, kuželovou dráhu dnes známou pod názvem Bowling zbořit, namísto restaurace s kavárnou kanceláře, stranický úkol zněl jasně
parní lokomotiva otáčená na točně celkem 3 na dvoře, přes kladky , pohled od státní dráhy , na původní vlečce ta přesunuta v 60-tých letech do stávající trasy dvora U.S.
je třeba si uvědomit, že tenkrát byla jen dráha a koňské povozy, žádné bagry, nakladače či nákladní automobily nebo traktory, ty byly v provozu od dvacátých let minulého století
vše ručně vyložit z vagonů naložit na koňské povozy a kolikrát u zákazníků třeba lázeňských penzionů vynosit v putnách do pater
rodině se podařilo před II. světovou válkou pořídít traktor Slavia, byl jeden z prvních na okrese , druhý obrázek je ten samý traktor z válečného období, má částečně zatemněná přední světla kvů-li náletům
traktor z dob z II. světové války
původní smaltovaná cedule 50 x 35 cm, získaná z Seletic v r. 2022 kde odpočívala na vratech stodoly
— Ukázka reklamních prospektů, 1. republika —
rčení zakázníka:
„Neměl jsem na uhlí, tak jsem prodal kamna.“
reklamní leták na kartonu k zavěšení 50×35 cm
Děkujeme všem zakázníkům a přátelům za přízeň.
Vytvořeno s laskavým svolením rodiny Ing. Leošem Petzoldem
a jeho synem Leošem v srpnu roku 2025.
Ing. Miroslav Petzold, *1935 – †2023 čest jeho památce
…byl pokračovatelem rodinné firmy Petzoldů, který odvážně obnovil po desetiletí násilně přerušenou tradici. Na jejím počátku stál Jan Petzold (1727–1801), který se přestěhoval z rodné Chrudimi do Pardubic. Už samotná skutečnost, že jeho jméno stále funguje v rodinné paměti, svědčí o pevných rodinných vazbách. Petzoldovým se v Pardubicích narodil také jeho agilní vnuk Jindřich Petzold (1834–1917). Ten nejprve působil jako úředník železnice v Železném Brodě, ale pak byl přeložen jako přednosta stanice do Poděbrad a za rakouského mocnářství se o služebním přeložení moc nediskutovalo, natož protestovalo. Ale pokud bylo stěhování spojené s povýšením, nebylo ani moc důvodů protestovat. V novém bydlišti spolu se svou ženou Helenou (1847–1917) vychovali osm dětí. Petzoldovy brzy napadlo, že by se mohli, vedle práce na dráze, zaměřit i na vlastní podnikání. Tomu se zpočátku začala věnovat paní Petzoldová a v roce 1875 rozjela s pomocí manžela v bezprostřední blízkosti nádraží a železnice uhelné sklady, které v roce 2025 oslavily už 150 let od svého vzniku. Do podnikání se zapojila celá rodina. Firma se dobře rozvíjela. Nejprve v roce 1898 vyrostla na rohu dnešní Družstevní a Fügnerovy ulice výstavná rodinná vila s věžičkou. Na ni navazující patrový dům je z roku 1930 s mostní vahou v průjezdu . Za rozvojem firmy už stál Jindřichův syn Josef (1869–1958) a jeho manželka Božena (1879–1932). Jako prvorozený pokračoval ve vzkvétající rodinné firmě, k čemuž následně odmala vedl i své děti. Josef měl ještě mladšího bratra Karla (1885–1922), který za 1. světové války narukoval jako velitel úderné jednotky na západní frontě, obdržel řadu vyznamenání za statečnost, ale v zákopové válce mu omrzla noha, musela být amputována, a na následky zranění zemřel již v 37 letech. Josef také musel v roce 1915 narukovat, ale vrátil se v zuboženém stavu a tři roky se pak léčil po sanatoriích z válečných útrap. Josef Petzold se později ujal řízení uhelných skladů a do rodinné firmy zasvěcoval i své tři děti. Nejstarší Jindřich (1904–1969) odešel do Prahy jako elektroprojektant, sestra Jarmila (1908–1988), provdaná Staňková, se věnovala své nové rodině v Kluku, kde měl manžel prodejnu automobilů značky Praga. A tak prosperující firmu postupně přebíral prostřední syn Miroslav (1906–1981). Uhelným skladům se dařilo a Miroslav dokonce postavil na bouřlivě se rozvíjejícím Žižkově předměstí tři rodinné domy. Dva z nich ještě před válkou prodal a za utržené peníze vykoupil sousední pozemky uhelných skladů, včetně bývalého hostince z roku z r.1882. Později společně se svým otcem Josefem na jedné části rozlehlé parcely postavil penzion Orlík v Proftově ulici, který dlouhá léta po znárodnění sloužil jako služebna veřejné bezpečnosti. Miroslav Petzold byl technicky nadaný a nechal si zapsat i několik zlepšovacích návrhů v oboru lisování uhelných briket a mechanické vykládky vagonů šnekovým dopravníkem. Za druhé světové války Petzoldovi pomáhali místním odbojářům a na svém pozemku dlouhé měsíce schovávali těžký kulomet. Když hrozilo prozrazení, tak se uskutečnil riskantní převoz na žebřiňáku se senem. V roce 1948 nový režim firmu znárodnil. V době znárodnění měly Petzoldovy uhelné sklady devět stálých zaměstnanců. Mimo uhlí tam probíhal prodej stavebního materiálu pro kompletní výstavbu domů a dřeva i pro truhlářské účely, včetně jeho strojního obrábění. Rovněž byl pro zákazníky k dispozici poloautomat na výrobu násad. Miroslav Petzold byl v padesátých letech odsouzen za svůj nedělnický původ na rok nucených prací. Na polomech ve Středočeském kraji pak vyřezával kulatinu ruční pilou. Po uplynutí trestu byl zaměstnán v kdysi vlastních Uhelných skladech státním podniku jako řadový referent, protože státem přidělený správce svoji práci nezvládal. V případě potřeby se však musel o víkendech zapojit i do ruční vykládky vagonů uhlí. Miroslav Petzold měl společně s manželkou Emilií (1911–1965 ) dva syny Miroslava a Josefa. Druhorozený Josef (*1939) pracoval jako referent ve firmě Frigera v Kolíně. Firemní žezlo měl přebírat prvorozený a v úvodu již zmíněný Miroslav (1935–2023), ale nakonec bylo všechno jinak. Vystudoval vysokou školu, získal titul inženýra učil také několik let po práci studenty večerního studia na střední strojní průmyslovce v Kolíně. Pracoval bezmála třicet let ve vývojovém oddělení v ZPA Pečky, poslední roky i na pozici vedoucího. Podobně jako otec projevil technický talent v autorství několika patentů týkajících se vývoje servopohonů ventilů pro jaderné elektrárny. Měl také státní zkoušky z anglického a německého jazyka. A byl to právě on, kdo se po roce 1989 odhodlal opustit práci, kde byl uznávaný a úspěšný a navázat na rodinnou tradici. V roce 1990 odkoupil zpět od státního podniku Uhelné sklady dům s průjezdem č.p. 245/56 a mostní vahou restituoval s bratrem Josefem pozemky a všichni začali znovu prodávat uhlí a později i stavebniny. Společně s manželkou Lenkou (*1945) měl dva syny. Prvorozený Miroslav (*1966) absolvoval střední strojní průmyslovou školu v Kolíně. Následně se vyučil se obráběčem kovů a elektrikářem, ale do dění v rodinné firmě se aktivně nezapojil. Na stopadesátiletou rodinnou tradici tak navázal mladší syn Ing. Leoš Petzold (1969), který nejprve vyplatil svého strýce Josefa z jeho firemního podílu a v roce 2017 převzal po otci vedení poděbradských uhelných skladů, čímž vlastně aktivně reprezentuje už pátou rodinnou generaci. Vlastní praxí a osobním příkladem tak dokládá, že pro každé poctivé a prosperující podnikání má rodinná tradice svůj nezastupitelný význam. (LL)
